KOŠICE V KOŠICÍCH

Původní rozhlasovou hru Košice 1923 od Pavla Drábka odvysílají na Slovensku! Komorní drama pro dvě slovenské a dvě české herečky, které jsou zároveň představitelkami odlišných generací, tak exkluzivně zazní „v kulisách“ místa, o němž pojednává. Přestože se Drábkova hra zakládá na skutečných historických okolnostech, setkání čtyř žen je smyšlené a má vytvořit imaginární svět toho, jaké to mohlo v Košicích být pět let po první světové válce – na prahu starého a nového světa, v centru dění a zároveň zdánlivě nepodstatně na okraji, v domnělé provincii, v posmívaném ženském spolku, uprostřed všednodenních trivialit. Žité dějiny jedné velké mezinárodní kulturní éry a silné ženské příběhy z dob, kdy se budoval československý stát. Hrají: Zuzana Kronerová, Gabriela Štefanová, Barbora Goldmannová a Tamara Dikyová

„A tady se maže hranice mezi starým světem a novým světem. Tady a teď je jen jednou. S tím je potřeba něco udělat.“

 Rozhlasovou hru odvysílá Rádio Regina Východ ve středu 25. prosince ve 13:00! 

ENIGMA

V brněnském studiu Českého rozhlasu jsme v těchto dnech roztočili patnáctidílnou četbu na pokračování z knihy Andrewa Hodgese Alan Turing: Enigma. Zdařile skloubený, zasvěcený popis průkopnické práce a života geniálního britského matematika, kryptoanalytika a otce myšlenky inteligentních strojů, který měl rozhodující podíl na rozluštění německého válečného kódu Enigma.
Stydlivého absolventa Cambridge, obdařeného brilantní logikou a technickým nadáním si povšimli britští zpravodajci a od roku 1938 ho zaměstnávali ve svém kryptoanalytickém oddělení v Bletchley Parku. První velký úspěch zaznamenal Turing v roce 1940, kdy jeho stroje rozluštily šifrované zprávy německého letectva. Poté se spolupracovníky obrátil pozornost k prolomení dokonaleji zabezpečené komunikace nepřátelských ponorek. Jeho schopnosti a vizionářství ovšem sahaly mnohem dále. Ještě před válkou přišel s konceptem univerzálního stroje, jenž se v roce 1945 zhmotnil do prvního návrhu programovatelného počítače. Turingův smělý rozlet na prahu počítačové éry však v roce 1952 zastavilo odhalení jeho homosexuality, které z něj učinilo společenského vyvrhele a vystavilo ho ponižujícímu zacházení. O dva roky později spáchal sebevraždu a Velká Británie ztratila jednoho ze svých největších vědců a myslitelů.
Knihu Andrewa Hodgese pro rozhlasové vysílání upravil Ludvík Němec. Účinkují: Vladimír Hauser, Jiří Valůšek, Vladimír Krátký a Barbora Goldmannová

„Má-li se stroj adaptovat na lidské standardy, musí se nejprve dostat s lidmi do kontaktu.“

Radiokniha bude premiérově odvysílaná stanicí ČRo Plus od 9. ledna 2020 ve 23:33!

REPRÍZA GROBIÁNŮ

V úterý 19. listopadu uvede Ensemble Opera Diversa první reprízu tří zbrusu nových minioper: Prsten Martina Kuxe a Venduly Borůvkové, Slib Maria Buzziho a téže libretistky a konečně Dorotčiny námluvy dua Ondřej Kyas a Pavel Drábek. Expresivní název Grobiáni, jehož význam není v případě cyklu tří minioper spojen s tématem hrubosti, ale spíše s obhroublými skutky, které si mezi sebou lidé provádí často pro pobavení, je inspirován historickými příběhy o šejdířích a podvodnících. Libretisté Pavel Drábek a Vendula Borůvková ve svých poetických textech přetavují drsný humor pouličního středověkého divadla do komediálně laděných situací, v nichž na malém prostoru vynikají charaktery vybraných podfukářů. Miniopery jsou zaměřeny na árie a dueta, která, v minimalistickém inscenačním tvaru, herecky rozvíjí širokou škálu emocí. Hrají: Jana Vondrů, Marie Zichová, Aleš Janiga a Pavel Slivka

19. listopadu 2019 v 19.00, Buranteatr, Brno!

SAMETOVÁ PREMIÉRA

U příležitosti 30. výročí sametové revoluce a během Noci divadel jsme uvedli v Moravském divadle Olomouc premiéru inscenace Samet za účasti autorky hry Michaely Křivánkové. Po skončení představení následovala beseda s pamětníky událostí z listopadu 1989.

PAKT HERMES

V brněnském studiu Českého rozhlasu jsme dokončili avantgardní hru Adolfa Hoffmeistera Mír. Komedie, napsaná na Aristofanův námět, se odehrává v roce 421 před naším letopočtem a její zápletka spočívá v konfliktu mezi statkářem Trygaiem a zbrojířem Hieraklem (v rozhlasovém zpracování ztvárněni Radoslavem Šopíkem a Pavlem Hromádkou).

Satira se silným protiválečným apelem byla autorem jednoznačně zacílena na vzrůstající sílu nacismu v sousedním Německu. Československou cenzurou byla zakázána dřív, než ji mohl na jeviště uvést režisér Jindřich Honzl. Rozhlasová adaptace Míru vznikla za účelem připomenutí tohoto pozoruhodného dramatického díla české meziválečné avantgardy. Není však rekonstrukcí této hry. Protiválečné téma posouvá blíže k současnosti. A to zejména skrze hudebně zvukové pojetí. Ať už jde o zcizovací efekty Aristofana, nebo songy, které jsou zeširoka rozkročeny napříč žánry.

„Trpěti pro mír, oč se to krásněji člověku trpí.“

Hru premiérově odvysílá stanice ČRo Vltava v sobotu 30. 11. ve 14:00!

SAMETOVÝ ROZHOVOR

K letošním oslavám třicátého výročí sametové revoluce přichystala činohra Moravského divadla Olomouc inscenaci Samet mladé pražské autorky Michaely Křivánkové. Jde o vítězný text ze soutěže, kterou Moravské divadlo vyhlásilo na začátku letošního roku. Inscenace bude mít premiéru v sobotu 16. listopadu v rámci Noci divadel. Po skončení premiérového uvedení bude následovat ještě beseda s olomouckými pamětníky revolučních dní. Účast potvrdili kupříkladu Pavel Hekela, Ivana Plíhalová, Josef Jařab, Mikuláš Pánek, Petr Ritter, Zdeněk Šťastný, Václav Bahník a další. Při příležitosti blížící se premiéry jsem byl požádán o odpovědi na několik otázek. A protože se posléze redakčně krátilo či vypouštělo, přetiskuji je níže v plném znění. 

„Jde o to, najít si k oněm vzdáleným událostem vlastní cestu,“ říká režisér inscenace Samet Lukáš Kopecký
Jak jste reagoval na nabídku Moravského divadla režírovat Samet?

Mile mě překvapila a rád jsem ji přijal. S činohrou Moravského divadla jsem ještě nespolupracoval, tak jsem byl i zvědavý, jak to tu chodí, jak vypadá umělecký provoz, jaké podmínky pro tvorbu jsou tu vytvořeny. Taky jsem se těšil, že si více projdu Olomouc. Mám na ni jen hezké vzpomínky z několika předchozích návštěv. Od té doby ale uběhlo už mnoho let.

Text Michaely Křivánkové Samet vzešel ze studentské soutěže o původní hru na téma Sametová revoluce. Jak vnímáte tento nápad zapojit i kreativní studenty?

Cením si veškeré snahy, která podporuje nebo přímo iniciuje vznik původních dramatických textů. Nápad zapojit studenty vítám. Škoda jen, že se v tomto případě vše neodehrálo ve větším časovém horizontu. Vítězný text by si to zasloužil, ale i potřeboval. Bylo by dobré, kdyby autorka měla možnost na svém textu třeba ještě půl roku dále pracovat pod dohledem nějakého zkušeného praktika nebo kdyby mohla být přítomna na zkouškách a reagovat na jevištní ohledávání textu. Chápu však, že v kontextu Moravského divadla jde o mimořádnou akci a takovýto přístup je v podmínkách oblastního repertoárového divadla trochu utopií.

Co si o textu hry Samet myslíte?

Trochu jsem na to odpověděl už v předchozí otázce. Mě ten text oslovil svou autentičností. Bylo mi sympatické, že se mladý člověk pokouší vyjádřit k něčemu takto podstatnému jako je sametová revoluce a že se to pokouší nějak uchopit. Vítězný text je pro mě určitou zprávou o povědomí nejmladší generace o naší relativně nedávné historii. Ale ať se nepovyšuji. I mě si ten text přečetl. V tom smyslu, že jsem sám sebe v nejednom případě usvědčil z nedokonalé znalosti a to či ono si musel dohledávat v knihovně. Nic si nenalhávejme. Třicet let je opravdu hodně, odstup od těch událostí je veliký. Zvlášť když jsme to osobně nezažili a vše vnímáme zprostředkovaně. Mně byli tehdy tři roky a byl jsem u prarodičů, když moji rodiče cinkali klíčema. Jde o to najít si k oněm vzdáleným událostem vlastní cestu. A k tomu bychom chtěli trochu přispět touto inscenací.

Hra se točí kolem středoškolačky ze současnosti, která na jeden den zakusí události roku 1989. Nebylo pro Vás těžké zachovat náturu a myšlenky studentky střední školy?

Pro dospělého je vždycky těžké, když se snaží být „cool“ nebo psát jazykem náctiletých. Taková snaha může někdy vyznít křečovitě nebo trapně. Jak se to podařilo nám, ukáží ostatně až reprízy před středoškoláky. Přistoupili jsme k tomu však poctivě a to či ono konzultovali, s kým se dalo. Když jsem text hry četl poprvé, překvapilo mě, že autorčin jazyk příliš neodpovídá skutečnosti, jak mluví dnešní teenageři. Mnohé obraty působily literárně a trochu šustěly papírem. Leccos tedy bylo potřeba upravit. Zároveň jsem se ale zdráhal pustit se do toho sám. Takže jsem se nejprve zaměřil na to, abych text zbavil určité mnohomluvnosti a samotný jazyk teenagerů posléze nechal na diskuse a konzultace během zkoušek.

Jak se k těmto událostem stavíte dnes?

Třicet let od oněch listopadových událostí je velmi dlouhá doba. Člověk si k nim musí najít vlastní cestu. Na mě sametová revoluce vždy působila jako magnet. Připadne mi to jako ohromný mýtus. Lidi kolektivně prožili něco, o čem do té doby snili. Doba naplněná pospolitostí, laskavostí, soudržností. Když bylo patnácté výročí a já jsem chodil na gymnázium, zajel jsem si do Prahy na Národní třídu na nějakou připomínkovou akci. Bylo poměrně chladno, a tak tam moc lidí nedorazilo, což mě rozhořčilo k sepsání několika apelativních veršů ve smyslu: kdo dnes nebyl a radši seděl doma, tomu zrudne prdel znova. Panovala tam tehdy taková nostalgická atmosféra, cítil jsem mezi lidmi určitou spřízněnost a ohleduplnost. Ve škole se toho člověk o naší nedávné historii moc nedozvěděl. Předtím, než jsem šel studovat politologii na vysokou, jsem na různých stupních předchozího studia probral třikrát Řecko a Řím, ale za druhou světovou válku jsme se nedostali, neboť tam už je to pro pedagogy „vošajstlich“. Přivítal jsem možnost v Olomouci nastudovat tuto inscenaci i proto, že jsem se mohl vrátit k nejedné knize k tomuto tématu. A taky jsem si před pár dny dal předsevzetí, že si při nejbližší příležitosti projdu celou trasu, kterou tehdy účastníci manifestace prošli. Abych to vnímal konkrétněji. Aby pro mě Albertov, Vyšehrad, ulice Na Slupi, Mikulandská a další nebyli tak abstraktními pojmy a uměl si to celé lépe představit.

Bylo pro Vás těžké vymyslet režijní plán k této hře a celkové uchopení hry?

Inscenační klíč vychází ze zadání a představ uměleckého šéfa Romana Vencla, s nímž mě oslovoval. Tedy, že by se mělo jednat o inscenační tvar určený primárně pro studenty středních škol a který by měl být inscenovatelný i na jiných jevištích či kulturních sálech, protože se předpokládá několik zájezdů. Tyto požadavky jsem se tedy snažil se svým týmem maximálně zohlednit, ať už jsme se s výtvarnicí Veronikou Watzkovou bavili o co možná nejmobilnějším a nejproměnlivějším scénickém řešení nebo když jsme se zamýšleli se skladatelem Mariem Buzzim o tom, jak pracovat s hudbou, aby oslovila a zapůsobila na mladého diváka a jak do ní propašovat třeba i určitou dobovost či dokumentárnost.

Podle čeho jste vybíral herecké obsazení?

S olomouckou činohrou spolupracuji poprvé. Herecké obsazení proto dali dohromady umělecký šéf s dramaturgyní Michaelou Doleželovou, a to mi navrhli. A já si ani dva týdny před premiérou nemám důvod stěžovat. Zkoušení probíhá v tvůrčí, konstruktivní atmosféře. Herci jsou přátelští, otevření, soudržní. Příjemné setkání!

Těšíte se na premiéru?

Aby ne! Já tedy premiéry moc v oblibě nemám. Zejména ty nekonečné hodiny mezi poslední generální zkouškou a slavnostní premiérou vyloženě trpím. Člověk už jenom čeká, až to večer proběhne, nic moc už neovlivní. V předpremiérových rituálech se moc necítím, tak se snažím tyto chvíle jenom nějak přečkat a někam se zašít, abych svou nervozitou zbytečně neznervózňoval aktéry. Na tuhle premiéru se však těším. Je to pro mě poslední divadlo v letošním roce, tak se těším, že si trochu odpočinu. I když to taky není úplně pravda, neboť velmi záhy po premiéře začneme s kolegy připravovat další štace. 

Ptala se Sára Poloučková

VESPASIÁN

Po celý týden se mohou posluchači Českého rozhlasu v rámci legendárního cyklu čtení před spaním Hajaja bavit vyprávěním o moudrém čaroději, který pomáhá horalům v situacích, kdy je nutné použít kromě zdravého rozumu taky kouzla. Původní pohádkový seriál Jiřího Nováka Vespasián z Jasanových hor se odehrává daleko na severu, až u samotných hranic, na prastarém kusu země, plné zapomenutých legend a tajemství. Vyposlechněte si vyprávění o ohnivém psu, způsobném drakovi, nenasytném plivníkovi a mnoha dalších. Čte: Aleš Slanina

Původní pohádkový seriál premiérově odvysílá stanice ČRo Dvojka 11. – 17. 11. 2019 v 19:00!

MÍR

Zrovna v těchto dnech natáčíme v brněnském studiu Českého rozhlasu singšpíl jednoho z čelných představitelů českosloveské před- i poválečné avantgardy Adolfa Hoffmeistra. Půjde o příspěvek do programového směřování stanice ČRo Vltava, která se u příležitosti stého výročí založení umělecké školy Bauhaus letos věnuje avantgardám a moderní době.
Životní osudy spisovatele, publicisty, dramatika, malíře, karikaturisty, překladatele, diplomata, právníka a cestovatele Adolfa Hoffmeistera překotně formovalo celé 20. století. Byl zakládajícím členem Devětsilu, blízkým spolupracovníkem Osvobozeného divadla, redaktorem Lidových novin. V roce 1939 emigroval do Francie, kde byl jako člen KSČ několik měsíců internován. Následně se mu podařilo uprchnout do USA, kde působil jako hlasatel českého vysílání Hlasu Ameriky v New Yorku. Po skončení války se vrátil zpět do Československa, aby se pár měsíců po komunistickém převratu stal velvyslancem v Paříži. V padesátých letech byl mimo jiné také rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1970 byl za své postoje během pražského jara vyloučen z KSČ a poslední roky svého života prožil v ústraní bez možnosti jakékoli veřejné, publikační nebo výstavní činnosti.
Moderní adaptací Aristofanovy komedie Hoffmeister zahájil svou řadu protifašistických a protiválečných divadelních her. Není proto divu, že hra byla v době svého vzniku cenzurou zakázána a knižně vyšla až po třiceti letech. První provedení přišlo ještě o rok později, v roce 1964. Stejně jako v případě většiny Hoffmeisterových her, se i Mír vyznačuje výraznou lyrizací dramatické výpovědi, antiiluzivním způsobem výstavby textu, rezignací na tradiční divadelní formy a postupy, kombinací veršů a prózy. Hoffmeisterův Mír je protkán slovními hříčkami, humorem, rytmickými figurami a především veršovanými a písňovými texty, které pro rozhlasové nastudování znamenitě zhudebnil brněnský skladatel Mario Buzzi. Vive l'avant-garde!

„Nevěřím, že by válka byla možná, celé lidstvo a každý člověk chce mír.“ 

Rozhlasovou hru premiérově odvysílá stanice ČRo Vltava v sobotu 30. listopadu ve 14:00 a poté bude k poslechu ještě týden online.

Osoby a obsazení: Radoslav Šopík (Trygaios), Pavel Hromádka (Hierakles), Tomáš Šulaj (Hermes), Luděk Randár (Aristofanes), Zdeněk Bureš (Slepec), Barbora Goldmannová (Trygaiova dcera), Aleš Slanina (Trimachos, Hieraklův syn), Daniel Rymeš (Chrobák), Michal Bumbálek (Charitář/Humorista), Markéta Pešková (První otrokyně), Kristína Jurková (Druhá otrokyně), Tamara Dikyová (Třetí otrokyně), Kristína Oríšková (Čtvrtá otrokyně), Ondřej Halámek (První otrok), Jonáš Florián (Druhý otrok), Jan Ludva (Třetí otrok) a František Herz (Čtvrtý otrok).

Autor: Adolf Hoffmeister

Rozhlasová úprava a dramaturgie: Hana Hložková

Hudba: Mario Buzzi

Zvukový mistr: Lukáš Dolejší

Režie: Lukáš Kopecký

ŽITÉ DĚJINY

Píše se rok 1923. Ocitáme se v Košicích. Na prahu starého a nového světa. V centru dění a zároveň zdánlivě nepodstatně na okraji, v domnělé provincii, v posmívaném ženském spolku, uprostřed všednodenních trivialit. Den po dobročinném plese pro veterány a válečné sirotky, ze kterého zůstala akorát kocovina. Původní rozhlasová hra Pavla Drábka sleduje osudy čtyř generací žen, jež jsou pevně svázány s místem, které bylo centrem prvorepublikové československé kultury. Hru včera v premiéře odvysílala stanice ČRo Vltava a ještě šest dní bude k poslechu online. Nepropásněte! Hrají: Zuzana Kronerová, Gabriela Štefanová, Barbora Goldmannová a Tamara Dikyová

„Tady a teď je jen jednou.“

EVROPA JAKO ÚKOL

S blížícím se 30. výročím společenského přerodu a současně při příležitosti nedožitých 83. narozenin Václava Havla odvysílá ČRo Plus pět textů, kterými si připomeneme jeho politické úvahy a projevy na různých fórech mezi lety 1994 – 2001. V jednom projevu se Havel kupříkladu zabýval i etymologií názvu Evropa. Ke svému překvapení zjistil, že její označení má prapůvod v akkadském slově „ereb“ znamenajícím soumrak či západ slunce. (Sic! Toliko jako nalákání k poslechu.) Projevy, které pro vysílání Českého rozhlasu vybrala dramaturgyně Alena Blažejovská, zazněly na různých místech: v roce 1994 v Evropském parlamentu ve Štrasburku, v roce 1996 v Cáchách, v roce 1997 ve Spolkovém sněmu SRN v Bonnu, v roce 2000 opět ve Štrasburku a v roce 2001 na konferenci Evropské nové demokracie: vedení a odpovědnost v Bratislavě. Čte: Vladimír Krátký

„Na rozdíl od mnoha západních politiků, kteří se chovají k Rusku podbízivě a neupřímně, v domnělém zájmu o mír a přátelství s ním, si myslím, že ve skutečném zájmu přátelství s Ruskem je naopak jednat s ním jako se sobě rovným a říkat mu do očí pravdu, byť jakkoli nepříjemnou. Jsem hluboce přesvědčen, že Rusko si nezaslouží, abychom se k němu chovali jako k malomocnému, postiženému či jako k dítěti, které vyžaduje zvláštní zacházení a jehož rozmary, byť by byly sebenebezpečnější, je třeba chápat či tolerovat. Takovýto přístup nejen Rusku nepomůže, nejen ho uráží, ale navíc ho jen utvrzuje v jeho přeludech či pochybných spádech. A nejméně si takovým postupem pomohou sami západní státníci, kteří se tímto chováním dostávají na šikmou plochu bezperspektivních kompromisů.“

PREMIÉRA GROBIÁNŮ

Dnes se v brněnském Buranteatru od 19:00 uskuteční premiéra operního cyklu minioper Grobiáni z dílny autorů a účinkujících souboru Ensemble Opera Diversa. K první miniopeře s názvem Prsten napsal hudbu Martin Kux, k druhé – Slibu – Mario Buzzi a ke třetí – Dorotčiným námluvám - Ondřej Kyas. Zpívat budou Jana Vondrů, Marie Zichová, Aleš Janiga a Pavel Slivka. Hraje komorní orchestr Ensemble Opera Diversa pod vedením Jana Bělohlávka. A tady malá ochutnávka! Fotil Martin Kotulan.

 

TŘICET

Je to teprve pár měsíců, kdy měla absurdní komedie Dva úplně nazí muži premiéru ve Slováckém divadle a už ji čeká 30. repríza. A protože až do konce roku je víceméně vyprodaná, přidalo divadlo další termín a jubilejní repríza tak připadne na 8. října. V divácky oblíbené inscenaci excelují Tomáš Šulaj, Pavel Šupina, Petra Staňková a nově jako host členka činohry Národního divadla Brno Tereza Groszmannová, která přezkoušela roli za Kláru Vojtkovou.

 

Nejbližší termíny:

úterý 8. 10. v 18:00

pátek 11. 10. v 19:00

středa 6. 11. v 18:00

pondělí 30. 12. v 19:00

GROBIÁNI

Ensemble Opera Diversa po zhruba deseti letech představí nový cyklus minioper – těch oblíbených operních kousků zvících několik minut, několik málo zpěváků a muzikantů. Nový cyklus se záhadným názvem Grobiáni koncipoval Pavel Drábek s dramaturgyní Hanou Hložkovou a inspirovali se přitom historickými příběhy o šejdířích a podvodnících. Grobiáni jsou divadlo lstí, léček, podfuků a přechytračování. Je to komediální boj kdo s koho a zbraní je tu důvtip. Libretisté Pavel Drábek a Vendula Borůvková ve svých poetických textech přetavují drsný humor pouličního středověkého divadla do komediálně laděných situací, v nichž na malém prostoru vynikají charaktery vybraných podfukářů. Miniopery skladatelů Martina Kuxe, Maria Buzziho a Ondřeje Kyase jsou zaměřeny na árie a dueta, která, v minimalistickém inscenačním tvaru, herecky rozvíjí širokou škálu emocí. Premiéra je plánovaná na 25. září v 19:00 v brněnském Buranteatru.

Martin Kux a Vendula Borůvková: Prsten
Mario Buzzi a Vendula Borůvková: Slib
Ondřej Kyas a Pavel Drábek: Dorotčiny námluvy
Sólisté: Jana Vondrů, Marie Zichová, Aleš Janiga, Pavel Slivka
Hraje komorní orchestr Ensemble Opera Diversa pod vedením Jana Bělohlávka.
Režie: Lukáš Kopecký
Scénografie: Sylva Marková
Dramaturgie: Hana Hložková
Hudební nastudování: Josef Javora

SAMET

K letošním oslavám třicátého výročí sametové revoluce chystá činohra Moravského divadla hned dva projekty. Jedním z nich je inscenace hry Samet mladé pražské autorky Michaely Křivánkové. Jde o vítězný počin ze soutěže o původní dramatický text na téma sametová revoluce, kterou na začátku letošního roku iniciovalo vedení olomouckého divadla. Soutěže se zúčastnili současní studenti vysokých škol. Do poloviny května dorazil na sekretariát divadla rovný tucet textů, ze kterých komise vybrala dva, z nichž jeden bude nastudován jako inscenace a druhý odprezentován ve formě scénického čtení. Oba tituly pak budou premiérově uvedeny souborem činohry v rámci letošní Noci divadel v sobotu 16. listopadu.

„Nenech si svobodu vzít – nikým jiným, ani sama sebou...“

Inscenační tým hry Samet:

Autor: Michaela Křivánková

Dramaturgie: Michaela Doleželová

Výprava: Veronika Watzková

Hudba: Mario Buzzi

Režie: Lukáš Kopecký

ČESKÝ KRTEK

Dnes jsme pro Český rozhlas Plus dotočili dvanáctidílnou četbu na pokračování z knihy Český krtek v CIA aneb Cesta Karla Köchera z StB přes americké tajné služby do Prognostického ústavu. Kontroverzní příběh Karla Köchera nebyl v české literatuře faktu donedávna vůbec popsán. Přitom agent Köcher je jediným špionem někdejšího východního bloku a pravděpodobně i jediným zahraničním agentem vůbec, kterému se podařilo proniknout do CIA. Kniha Vladimíra Ševely vznikla na základě mnoha rozhovorů autora s Karlem Köcherem, jenž souhlasil s neautorizovaným „životopisem“. Špionova výpověď je posléze ještě konfrontována s jeho odtajněným spisem, názory expertů, vyprávěním desítek svědků i Američanů, kterým se „prvního krtka v CIA“ podařilo odhalit. Radioknihu pro rozhlasové vysílání připravil Miloš Doležal. Čte: Pavel Hromádka

„Každý člověk si vytvoří ideál, kterému by se chtěl přiblížit, a v jeho světle vysvětluje své kroky, jež mohou být ve skutečnosti vedeny poněkud přízemnějšími pohnutkami.“

Poslouchejte denně od 1. do 12. září ve 23:33 na stanici ČRo Plus!

KOŠICE 1923

V těchto dnech natáčíme pro Český rozhlas původní hru dramatika, anglisty a teatrologa Pavla Drábka Košice 1923. Tato komorní hra pro čtyři herečky různých generací vychází z historických střípků životů několika košických obyvatel. Odehrává se pět let po válce a přináší konkrétní historický kontext. Nepůjde ovšem o historickou fresku, alébrž o ryzí drama čtyř zdánlivě bezvýznamných životů. Ty v sobě nesou pomyslné čtyři sloupy tehdejšího i pozdějšího kulturního života. Fiktivní setkání čtyř žen v centru dění a zdánlivě přitom na okraji, v domnělé provincii (jež však světu dala kupříkladu spisovatele a nobelistu Sándora Máraie, skladatele Vladimíra Šrámka, argentinského sochaře a básníka Ferdinanda Fallika aka Gyula Kosice, orientalistu Dušana Zbavitele, zpěváka Waldemara Matušku či spisovatele, dramatika a budoucího prezidenta Rudolfa Schustera a další), v posmívaném ženském spolku, uprostřed všednodenních trivialit. Imprese na plátně jedné končící kulturní éry. Čtyřvětá „symfonie“ ve stylu Gustava Mahlera. Původní rozhlasová hra Pavla Drábka vypovídá o ambicích, aspiracích a nenápadném potenciálu východoslovenských Košic a lidí v něm.
Z důvodu právě probíhající rekonstrukce v budově Českého rozhlasu Brno na Beethovenově byla hra natočena v jedné z hlasatelen České televize v Líšni. Všem, kteří to umožnili, patří srdečný dík!

„A tady se maže hranice mezi starým světem a novým světem. Tady a teď je jen jednou. S tím je potřeba něco udělat.“
Hru by měla premiérově odvysílat stanice ČRo Vltava v úterý 8. října ve 20:00. Tak snad!

Osoby a obsazení: Zuzana Kronerová (Regina, zvaná stará Dragounka), Gabriela Štefanová (Margit Grosschmidtová, předsedající dámského klubu), Barbora Goldmannová (Soňa Marien Kozlíková, herečka SND) a Tamara Dikyová (Julia, košické děvče)

Autor: Pavel Drábek

Dramaturgie: Hana Hložková

Hudba: Ondřej Kyas

Zvukový mistr: Michal Zelinka

Režie: Lukáš Kopecký

SURREÁLNÉ SRDCE NOVÉHO RUSKA

Koncem července jsme v brněnském studiu Českého rozhlasu natočili desetidílnou četbu na pokračování z knihy Petera Pomerantseva Nic není pravda a všechno je možné. Pomerantsev strávil počátkem jednadvacátého století takřka deset let v Rusku. Jeho britsko-ruský původ mu otevřel dveře do tamější komerční televize, kde produkoval dokumentární filmy a reality show. A díky tomu získal i přístup do soukromí mnoha lidí, Rusů z nejrůznějších koutů země – od sibiřského gangstera-filmaře přes topmodelku v zajetí sekty až po nahodile uvězněnou bezúhonnou podnikatelku. Na všech těchto postavách ukazuje současnou ruskou mentalitu a její proměny. Měl rovněž možnost sledovat, jak se v ruských médiích vyrábějí informace, jež vytvářejí úplnou alternativní realitu. Už jen proto si tuto četbu nenechte ujít! Pro rozhlas ji připravil Viktor Bezdíček a Alena Blažejovská. Čte: Aleš Slanina

„Jediná odpověď na absurditu Kremlu je být taky absurdní.“

Poslouchejte denně od 20. do 29. září ve 23:33 na stanici ČRo Plus!

KAŽDOROČNÍ NEVIDITELNÍ

Tak jako každý rok i letos Český rozhlas vyhlásil anketu Neviditelný herec o nejpopulárnější herecký výkon na vlnách jeho stanic. Do hlasování se mohou čtenáři a posluchači zapojit od 29. června až do 29. září prostřednictvím stránek a časopisu Týdeník Rozhlas. Za role v rozhlasových hrách, za výkony při četbách na pokračování nebo za účinkování v jiných slovesných pořadech vysílaných v sezoně 2018/2019, bylo nominováno celkem 33 herců a hereček. K mé radosti se mezi nominovanými objevili též Igor Bareš za interpretaci Čapkova Povětroně a Zdeněk Junák za výkon při četbě z románu Jiřího Kratochvila Bakšiš.

Výsledky ankety Neviditelný herec budou vyhlášeny  v přímém přenosu pořadu Tobogan na stanici Český rozhlas Dvojka.

KYBERNEMOC

Ničí nám digitalizovaný život zdraví? Německý psychiatr Manfred Spitzer je o destruktivním vlivu digitalizace na život člověka přesvědčen. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi našeho života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z nás kybernemocní lidé. Mezi následky tohoto stavu patří stres, ztráta empatie, deprese i poruchy spánku a soustředění. U dětí lze vypozorovat ještě horší následky – mají poškozenou motoriku i schopnost vnímání. O tom všem Spitzer píše ve své knize Kybernemoc!, kterou coby desetidílnou četbu na pokračování vyslechnou posluchači Českého rozhlasu v podání Evy Novotné a Martina Slámy.

„Bezmoc lidí vůči strojům není snad nikde vyjádřena jasněji než v anekdotě o vědcích, kteří postavili inteligentní počítač. První otázka, kterou mu položili, zněla: ‚Existuje Bůh?‘ Počítač odpověděl: ‚Ano, teď už existuje‘. A z nebe sjel blesk a zničil spínač, kterým se dal počítač vypnout.“

Četbu na pokračování z knihy Kybernemoc odvysílala ve dnech 9.-18. června stanice ČRo Plus.

MOZAIKA O KAPLANOVI

Premiéru zlínského Pana Kaplana si nenechala ujít ani spolupracovnice Českého rozhlasu Pavla Bergmannová, která následně inscenaci podrobněji zhodnotila ve vltavské Mozaice 24. dubna. Předloha podle kritičky skýtá jistá úskalí, ale ve výsledku je nakonec vždycky oblíbená. Všechny ty rozmanité zkomoleniny i chybná gramatika, vycházející především z různých komplikací a nedorozumění při samotné výuce jazyka, jsou pak zdrojem velmi laskavého a inteligentního humoru, který sám překladatel Antonín Přidal nazval jazykovou groteskou, v níž sice stále vybuchují gejzíry slovních vtipů, ale naopak jsou tu potlačeny situace a jistá dramatičnost, na čemž divadelní tvar většinou stojí, takže je potřeba toto základní úskalí předlohy v dramatizacích překonat. Tím dalším úskalím může být obrovské množství slovních hříček a tvarů, které se nesmí zkomolit, protože by pak zanikl jejich význam, což samozřejmě při scénickém živém provedení na jevišti klade vysoké nároky na herce ohledně jejich pozornosti a přesnosti. Moderátor Mozaiky Jiří Böhm posléze Pavle Bergmannové položil několik otázek, jež si můžete přečíst níže.

Jak si s adaptací poradili tvůrci Městského divadla Zlín – dramaturg Vladimír Fekar a režisér Lukáš Kopecký?
Myslím, že relativně dobře. Ono jim k tomu nahrává i to divadelně koncentrované zasazení děje do jednoho místa – školy, ve které se všechny postavy scházejí. Podobně jako v předloze, která je vyprávěna z pozice profesora Parkhilla, se také ve zlínském provedení stává průvodcem děje právě tato postava. Tvůrci pak vybrali celkem nosné epizody, i když v určitých momentech by bylo snad lepší ve prospěch nějakého většího spádu některé z nich eliminovat. A skrze ně se seznamujeme nejen se zaměstnanci školy, ale zejména s jednotlivými přistěhovalci, mezi kterými ční právě pan Kaplan, který vyniká v komolení slov, ale zároveň v jazyce nachází jakousi svobodu vyjádření vlastního názoru. No a v závěru úpravy, kdy titulní hrdina dokonce usvědčí svého učitele z neznalosti významu jednoho cizího slova, tak vše na rozdíl od předlohy ústí v takové mnohem výraznější uznání Kaplanovy osobitosti právě ze strany profesora Parhilla. Tam tedy dochází k určitému posunu.

Jak se režiséru Lukáši Kopeckému podařilo dramatizaci převést na velké jeviště zlínského divadla?
„Lukáš Kopecký především pečlivě dbal na to, aby citlivě vybalancoval ty dvě polohy, které stojí proti sobě. Tedy na jedné straně podpořil určitou akčnost a na straně druhé zároveň nesměl dopustit, aby v rámci ní zanikl slovní humor. K tomu mu napomáhá i takové jednoduché, velmi funkční scénografické řešení interiéru třídy, jehož autorkou je Veronika Watzková. Herci tady podle potřeby akce přemísťují školní lavice po scéně, části stěn potom mají funkci zelené školní tabule, na kterou zase píší své úkoly, které pak diváci čtou a nemusí se tím zbržďovat děj. Režisér tady využívá i takové jakoby zcizovací momenty, kdy inscenaci posouvá k až takovému jemně muzikálovému hávu, kde postavy tančí, zpívají, dokonce rapují, což kupodivu s těmi jazykovými zkomoleninami jde velmi dobře dohromady. Jinak ta inscenace velmi podstatně akcentuje téma přistěhovalců. Ale velmi citlivě. A takové to jejich přijetí a respektování, které je podáno s takovým smířlivým až výchovným akcentem. A právě v tom uznání Kaplanovy osobitosti ze strany profesora Parkhilla, i přestože jde vlastně o nejkonfliktnějšího žáka, je takovým velmi výrazným gestem přijetí té cizí existence. Nalezení nějaké cesty k někomu cizímu, což myslím lze vnímat i v té naší rozjitřené současnosti, kdy cizince zcela nesmyslně odmítáme, jako takové velmi pozitivní vyústění.“

Zdá se, že zpracování této věci vyžaduje značné nároky na herecké výkony. Pravděpodobně tomu bude v té náročnosti dominovat titulní postava Pana Kaplana, toho ve Zlíně hraje Rostislav Marek. Jakého hrdinu divákům nabízí?
Pan Kaplan Rostislava Marka je v tom jeho podání oproti předloze čistějším, nezáludným dítětem, možná až trochu idealizovanou postavou, která potlačuje tu svou ješitnost literárního předobrazu. Je zkrátka trochu jiný. I když na straně druhé dokáže být samozřejmě velmi otravný, až urputný tím, jak dokáže prosazovat mezi ostatními studenty své jazykové úvahy. Ale převládá tam ten přátelský duch, smířlivost. Jinak Rostislav Marek na jevišti září. Má takové mimořádné charisma, které zjevně nabíjí radost ze hry, které jsem v jeho předcházejících rolích trochu postrádala. Je vidět, že si Pana Kaplana skutečně užívá. A zároveň je nutné říci, že by ta jeho postava nefungovala bez postavy profesora Parkhilla, v podání výborného Luďka Randára, jehož taková jednostranější jistota literárního předobrazu je tady naopak nahrazena takovou životnou verzí vyhořelého učitele, kterého žáci sice úspěšně udolávají, ale který to bez nich stejně dlouho nevydrží, což je takovým dalším silným motivem inscenace.

ŠOTKOVÉ

V brněnském studiu Českého rozhlasu jsme natočili původní pohádkový seriál Šotkové. V něm malé posluchače zavedeme do „světa“ zlomyslných mužíčků, kteří lidem působí starosti, protože páchají podivné i legrační neplechy. Pro cyklus Hajaja ho napsala Daniela Zbytovská. V průběhu sedmi večerů ho střídavě vyprávějí členky Divadla MALÉhRY – Barbora Seidlová, Daniela Zbytovská a Nikola Zbytovská.

„Pokaždé se mu povedlo někoho rozplakat nebo dopálit. A tak nabyl přesvědčení, že dělá svoji práci dobře.“

Premiérově pohádkový seriál odvysílá 20. – 26. května stanice ČRo Dvojka!

AUTORKA

Nabitý program letošní sezóny pokračuje. Čtyři dny po premiéře ve zlínském divadle uvedeme v pražském Divadle Letí ve scénické skice provokativní hru Elly Hickson Autorka. Text současné britské autorky vybízí k úvahám nad povahou tvorby, možností sebevyjádření, a to zejména z pozice ženy, a strukturou naší společnosti. Tyto otázky zkoumá autorka nejen skrze téma ve hře obsažená, ale i její formou. Co začíná jako slovní přestřelka mezi dvěma postavami, jako vášnivý proud stížností na současný stav divadelního umění, je vzápětí zarámováno jako fiktivní scéna, divadlo na divadle; fiktivní scéna je zase vzápětí označena za biografickou. Vrstevnatý tvar přináší s každým dalším střihem novou perspektivu a nutí diváka vidět věci znovu a znovu v novém kontextu. Mísí při tom ostrou argumentaci s obrazivými prvky fantazie a mýtu.

„Vsadím se s tebou, že v příští hře budeš mít mužského hrdinu a starý, dobrý, komerční naturalismus. Vsadím se. Protože tenhle trend pomine a ty se nebudeš chtít nechat zaškatulkovat, hodí se ti, co seš teď, protože dobře víš o komerčním potenciálu vlastní opozice – ale jakmile s ní nebudeš zajímavá, změníš směr dřív, než mrkneme okem, a přineseš nám něco zábavného, jako by se nic z tohohle vůbec nestalo, protože víc než cokoli jiného tě jako každého z nás děsí vlastní bezvýznamnost. Takže mi tu nepředstírej, že jde o cokoli vzletnějšího, než aby se hrála tvoje pitomá hra.“ 

Po skončení scénické skici 8@8 bude následovat debata s českými autory na téma autorství divadelních her v českém kontextu a poté bude slavnostně předána Cena Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového textu za rok 2018!

Překlad: Hana Nováková
Režie: Lukáš Kopecký
Dramaturgie: David Košťák
Scénografie: Veronika Watzková
Hrají: Sarah Haváčová, Petra Bučková, Tomáš Kobr a Jaromír Meduna

REPRÍZY PANA KAPLANA

Na jevišti lekce češtiny, v hledišti lekce smíchu. „Ve zlínském divadle se povedlo náročný text převést na jeviště v celé jeho lehkosti a veselé, hravé kráse,“ píší ve Zlínském deníku. Nechte se nalákat ke zhlédnutí této laskavé podívané a navštivte některou z nadcházejících repríz. Srdečně zvu!

Nejbližší reprízy:

26. dubna v 19.00

2. května ve 14.30

4. května v 19.00

10. května v 19.00

24. května v 19.00

25. května v 19.00

29. května ve 14.30

Zdroj: https://zlinsky.denik.cz/kultura_region/na-jevisti-lekce-cestiny-v-hledisti-lekce-smichu-20190411.html

SUKCES

Poslední premiéra probíhající sezóny v Městském divadle Zlín je úspěšně za námi. Hyman Kaplan si diváky získal, na premiéře tleskali vestoje. Punc tomuto slavnostnímu večeru dodala svou přítomností paní Dagmar Přidalová, manželka překladatele Antonína Přidala. Premiérové okamžiky fotil Zdeněk Němec.

VZÁCNÍ HOSTÉ

Včerejší veřejnou generální zkoušku lingvistické komedie Pan Kaplan má stále třídu rád zhlédli i dva mimořádní hosté – cestovatel a dlouholetý podporovatel zlínského divadla Miroslav Zikmund, jenž se v únoru dožil neuvěřitelných sta let, doprovodil svou partnerku, paní Marii Macalíkovou, která je sestrou Antonína Přidala, v jehož překladu jsme dramatizovali tuto oblíbenou knihu pro zlínské jeviště. Velká čest a radost!

Premiéra se uskuteční v sobotu 13. dubna v 19h ve Velkém sále Městského divadla Zlín!

GENERÁLKY

Poslední premiérou 73. sezóny v Městském divadle Zlín bude 13. dubna lingvistická komedie podle knižního bestselleru Leo Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád. Diváka zavede do třídy profesora Parkhilla v newyorkské večerní škole pro přistěhovalce, do společnosti z různých koutů světa, kteří dávno překročili školní léta. A mezi nimi svérázný Hyman Kaplan, který svou neúprosnou a osobitou logikou dovede zahnat do úzkých kdejakého „rotáka“. Text do češtiny kongeniálně přeložil Antonín Přidal, jehož památce je zlínská inscenace věnována. Inscenátoři slibují chytrou rodinnou podívanou, postavenou na lidském, laskavém humoru, jenž vychází z nedorozumění v jazyce.V hlavních rolích se představí Rostislav Marek a Luděk Randár. Fotografie z hlavních zkoušek pořídil Marek Malůšek.

„Přistěhovalci do Ameriky bývávali průrazní lidé. A dnes?“

Premiéra je uskuteční 13. dubna v 19.00 v Městském divadle Zlín!