Čím je pro
tebe Podivný případ se psem zajímavý?
Z mnoha
důvodů, kupříkladu tím, že zjištěním identity vraha tahle
detektivka ani zdaleka nekončí, naopak od tohoto momentu to
podstatné teprve začíná. K tomu připočtěme skutečnost,
že hlavní postavou je patnáctiletý kluk s Aspergerovým
syndromem.
Kdy ses poprvé
setkal s tímto příběhem?
Když mi jej
dramaturg Michal Pětík poslal emailem, ať si ho přečtu. To jsme
zrovna připravovali zdejší Kroniku Picwickova klubu. Nejprve jsem
tedy četl Stephensovu dramatizaci Haddonova románu. Nu, lze o tom
uvažovat, řekl jsem si tenkrát. Poté jsem si ještě přečetl
původní předlohu, a ta mě přesvědčila a taky napověděla, jak
danou věc dělat.
Podivný
případ se psem je poslední dobou velice žádaný titul. Čerpáš
inspiraci z práce svých kolegů, nebo bude mít mostecké
zpracování úplně nový rozměr?
Mostecká
inscenace bude tuším šestým uvedením Případu u nás. Žádnou
z těch inscenací jsem však neviděl. Jednak jsem se jimi
nechtěl nechat ovlivnit, jednak člověk i bez toho tak trochu tuší,
jak k tomu ten či onen tvůrce pravděpodobně přistoupil…
Mostecké zpracování nechť s ostatními srovnají k tomu
povolaní. Mohu však říci, že jsme scénář poměrně dost
upravili, aby se více blížil Haddonově románové předloze a
jejím specifičnostem. Takže B) je správně.
V čem je tato
inscenace výzvou pro soubor MdM?
Podivný případ
se psem je myslím pro všechny zainteresované nevšední výzvou,
nelehkou matematickou úlohou o několika proměnných. Nyní jsme
přibližně v polovině zkoušení a mnozí z nás už
museli nejednou překonat sebe sama. Ondra Dvořák kupříkladu
překonal svůj strach ze stísněných prostorů, Zita Benešová se
přes úvodní odpor dokázala skamarádit s potkanem, Míša
Krausová plavala mezi žraloky, a takhle bych mohl ještě chvíli
pokračovat. Blížící se premiéru budu očekávat se zatajeným
dechem.
V
mosteckém divadle rozhodně nejsi nováčkem, najde se i tak něco,
co Tě dokáže při zkoušení překvapit?
Jistě.
To by mě jinak ani nebavilo. A doufám, že i já při zkoušení
stále umím druhé překvapit a inspirovat. Nyní bych však rád
využil této otázky, abych pochválil lidi ze zákulisí –
zejména z dílen a krejčovny – kteří odvádějí svou
práci opět mistrně, a já se tak mohou se svým týmem cele
zabývat pomyšlením, kterak tentokráte překvapíme mosteckého
diváka.
Posledním
Tvým kouskem u nás byla Kronika Pickwickova klubu, dají se tyto
dva tituly srovnávat?
Oba
tituly jsou „made in England“ a točí se kolem Londýna. A oba
byly svého času bestsellerem. Jinak se obě věci moc srovnávat
nedají, a to ani co do jevištní realizace. Nazkoušel jsem zde
čtyři inscenace a každá z nich je úplně jiná.
Jaká
je divácká cílová skupina Podivného případu se psem?
Do
cílové skupiny řadím všechny milovníky detektivek a nadšence
pro rozličné hlavolamy. Dále většinu příznivců dobrých
konců. Potom rozhodně diváky se smyslem pro humor a rovněž ty
diváky, kteří se odmítají odbývat povrchní podívanou. A
rozhodně bych pozval (duchem) mladého diváka. A i jejich partnery
samozřejmě.
Hlavní
hrdina trpí Aspergerovým syndromem – jak bys tuto poruchu popsal
divákům?
Rozsah
této odpovědi mi toho příliš nedovoluje, ale pokusím se.
Aspergerův syndrom je lehčí forma autismu, jedná se o vrozenou
poruchu. Klíčové pro diagnostiku Aspergerova syndromu jsou potíže
v oblasti sociální interakce a komunikace, které jsou v rozporu s
dobrým intelektem a řečovými schopnostmi. To znamená, že tito
lidé mají problém přirozeně navazovat vztahy s druhými lidmi a
komunikovat s nimi, mají problém s vnímáním nonverbálních
signálů v komunikaci a těžko se v ní orientují. Aspergerův
syndrom je charakterizovaný jako forma sociální dyslexie, já
osobně používám spojení „křehká rovnováha“. Tito lidé
jsou totiž extrémně přecitlivělí na řád, správný pořádek
věcí, jinak zažívají zmatek z informačního zahlcení a
propadají panice, jako by jim mozek v jistých chvílích přestal
správně pracovat. Lidé s touto poruchou mají co dělat sami se
sebou, snad proto se druhým lidem mohou jevit sebestředně,
jednostranně zaměřenými či sociálně a emočně nezralými.
Jedním dechem však musím dodat, že se mezi těmito lidmi
vyskytuje nadprůměrné množství těch, kdo mají mimořádně
vysoké IQ.
Do
role Christophera jsi přizval brněnskou posilu – Ondřeje
Dvořáka, jak se Ti s ním spolupracuje?
Ondřej
vyšel vítězně z konkurzu, který jsme na tuto roli dělali.
Role Christophera je velmi náročná a nelehká. Musíte věrohodně
vypadat velmi mladě a přitom je nezbytné být už trochu herecky
ostřílený, neboť celou inscenaci táhnete a mnohem zkušenější
kolegové v ní hrají na vás. Ondra mi však na každé
zkoušce svým přístupem i výkonem potvrzuje, že jsem se rozhodl
správně, když jsem si onehdy vybral právě jeho. A jeho
Christopher bude jistě patřit k těm nejpřesvědčivějším.
Most
je pro tebe v době režírování přechodným bydlištěm, jak se
Ti u nás líbí? Navštívil jsi i jiná místa, než divadlo?
Ajajaj, no tak teď asi moc kladných bodů nezískám. Most na mě
působí dost neutěšeně a poněkud tísnivě. Mám ale rád
krajinu kolem Mostu. Je ovšem pravda, že když tu zkouším, tak
zas tolik volného času nemám. A kromě jedné výjimky jsem zde
byl převážně v zimních měsících. A taky už moc neholduju
sportu, a tak některé zdejší kratochvíle prostě nedocením. Ale
kdo ví? Teď jsme s kolegy udělali docela slušný plůtek
v místním pivovaru (kam tady chodím tak rád!) a o onu útratu
bychom měli v blízké době svést badmintonový mač. A též
jsem si zadal, že do premiéry vylezu na nedaleký vrch Raná, takže
pokud jsou mezi čtenáři tohoto rozhovoru i nějací zdravotníci,
prosím zbystřete!
