LÁZEŇSKÉ PAPAPA

Podle pořadatelů je letní festival Divadelní Luhačovice lázněmi duše. V letošním roce proběhne již 17. ročník této přehlídky komorní divadelní tvorby a hlavní program bude zahájen inscenací PA-PAPAPA-PA-PA, původním singšpílem, který jsem v uplynulé sezóně nastudoval se studenty brněnské JAMU. V dalších dnech vystoupí ještě Slovenské národné divadlo, pražské Divadlo Viola, Divadlo v Rytířské a Slovácké divadlo Uherské Hradiště.
Nechte se srdečně pozvat na lázeňské PAPAPA, které bude derniérou tohoto autorského patchworku a tedy i poslední možností vidět hrát pohromadě absolventský ročník muzikálového herectví vedený doc. Sylvou Talpovou.

„Ač se inscenace otevřeně hlásí k dobové formě singspielu, je vlastně naprosto aktuální a velice dobře reflektuje současné nejen kulturní dění.“  (O. Doubrava, www.musical.cz)

„Promluvy komediantů s diváky rezonovaly. Smáli se jim a odměňovali jednotlivé repliky a vtipně hrané výstupy potleskem. V dlouhém sledu výjevů, piškuntálií a groteskností se objevil i předlouhý výstup koštování vín s následnými přípitky na počest sponzorů představení. Svá hrdla a rety svlažovali všichni aktéři i diváci! Za tento výborný režijní nápad bych neváhal vymyslet a udělit cenu jevištní recese.“  (J. Tuček, Divadelní noviny)

TÉMĚŘ ANTICKÁ TRAGÉDIE

 V sobotní Orientaci, příloze Lidových novin, byla otištěna recenze na CD Hordubala, které bylo před časem vydáno v Radioservisu a za něž byl Igor Bareš nominován v anketě Neviditelný herec. Recenzentka Jana Machalická ve svém sloupku Barešův Hordubal píše: „Další titul české moderní prózy Čapkův román Hordubal z roku 1933 vydal Radioservis jako audioknihu. Čtyřapůlhodinová nahrávka je dílem režiséra Lukáše Kopeckého, rozhlasovou úpravu pořídil Ivan Němec. Román načetl Igor Bareš a jeho interpretace je skutečně mimořádná. Především brilantně obsáhl obě dvě roviny románu a dokázal jejich žánrovou odlišnost výborně využít. Próza je v první rovině pojatá zčásti jako Hordubalův komentář událostí a jeho vnitřní monolog. Ten je v hercově podání drásavým vnitřním svárem, bolestnou cestou za pravdou, která také zahrnuje nejrůznější zvraty a odstíny emocí. Ty Bareš výtečně vrství a staví do kontrastů, čímž vzniká napínavá dramatická struktura, která má téměř rozměr antické tragédie. Právě díky Barešově podání si posluchač uvědomí, jak moderní, živé, psychologicky propracované a kompozičně originální dílo má před sebou. Dílo, které čas jednoznačně prověřil. Stejně výrazově přesvědčivý je herec i v dalších polohách textu - v pohledu vyšetřovatelů případu i ve vylíčení soudního projednávání, které je v jeho podání mrazivým epilogem celé tragédie.“  (In: Lidové noviny, 1. 8. 2015)