HORDUBAL VYCHÁZÍ NA CD!

Dubnovou novinkou v katalogu Radioservisu je nahrávka Čapkova Hordubala, kterou jsme s Igorem Barešem natočili v brněnském studiu v průběhu podzimu loňského roku a vysílali na ČRo Vltava ke 115. výročí spisovatelova narození. Jde o úvodní část trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, tří románů spojených otázkou, do jaké míry je člověk schopen poznat pravdu o skutečnosti i sobě samém. 

Juraj Hordubal se po osmi letech vrací z Ameriky domů...

Délka: 4 hodiny 33 minut. Více info zde.

NOVÉ MINUTOVKY

V brněnském studiu Českého rozhlasu vznikly dnes další tři minutové hry. Při natáčení jedné z nich bylo dokonce nutné vměstnat dvanáct herců mezi nebezpečně vypadající jehlance plenérního prostoru studia 7. Stalo se tak kvůli dramatické drobničce Grrr od Jiřího Jelínka a kromě autora v ní dále účinkovali: Štěpán Kaminský, Vladimír Krátký, Jonáš Florián, Martin Siničák, Michal Bumbálek, Daniel Rymeš, Tomáš Sýkora, Jiří Daniel, František Herz, Ondřej Halámek, Martin Veselý a v neposledku též ještě Jaroslava Vykoupilová (jejíž part jsme ovšem raději natočili, až pánové odešli :-)).
Vedle zmíněné minutové hry jsme spolu se zvukovým mistrem Josefem Daňkem a dramaturgyní Hanou Hložkovou dokončili ještě jednu Jelínkovu krátkou hru Hovor (účinkuje Kamila Valůšková a Jaroslava Vykoupilová) a dále hru Kateřiny Malečové Sukové s názvem Selfie (hrají Martin Siničák a Michal Bumbálek). Jakmile budou nové hry zařazené do vysílání, dozvíte se jejich termíny.

 

PAPAPA – ODPREMIÉROVÁNO

V neděli 12. dubna jsme odpremiérovali v brněnském Divadle na Orlí autorský singšpíl PA-PAPAPA-PA-PA. Inscenace zachycuje představu inscenátorů o Emanueli Schikadenerovi, jednom z největších divadelníků své doby, prožívajícímu bombasticky barevný podzim života na malé provincii zvané Brno. Nejbližší příležitost ke zhlédnutí představení je 29. a 30. duben, další reprízy proběhnou 5., 6. a 7. května. Nenechte si je ujít!

GENERÁLKY BRYNSKÉ SCHIKANEDERIÁDY

Poslední premiérou letošní sezóny se v brněnském Divadle na Orlí stane inscenace s nezvyklým názvem Pa-papapa-pa-pa, která pojednává o příjezdu věhlasného vídeňského impresária do „Brynu“. Studenti 4. ročníku muzikálového herectví na Divadelní fakultě JAMU prostřednictvím pozapomenutého žánru hudebního divadla - singspielu - přímo na jevišti zrekonstruují nikdy neexistující brněnskou verzi opery Kouzelná flétna. „Po vzoru Emanuela Schikanedera a většiny současných muzikálů přitom nekompromisně vzýváme génia nesmyslu,“ poznamenal autor scénáře Martin Sládeček.
Nechte se nalákat fotografiemi, které během první generální zkoušky pořídil Kuba Jíra. Více o blížící se premiéře se dozvíte z tiskové zprávy.

ROZHOVOR - Papapa

V souvislosti s blížící se premiérou inscenace Pa-papapa-pa-pa jsem obdržel několik otázek, jež kladl Lubomír Mareček. Sloužili jako podklad k sepsání tiskové zprávy, poodhalují však více, než se do ní nakonec vešlo, proto je zde přetiskuji.

Inscenace Pa-papapa-pa-pa má podtitul jako singspiel podle skutečné události. Přibližte prosím o čem pojednává?

Smyslem podtitulu je připravit diváka na to, aby neočekával muzikál. Vyprávíme o pobytu Emanuela Schikanedera v Brynu. Tento divadelní impresário byl ve své době velice populární a jeho produkce byly vyhlášené, přesto zemřel v naprosté chudobě, tak se ptáme: jak se mu to asi povedlo?

Ten krkolomný název odkazující zřejmě k árii Papagena – nebo co jste jím chtěli vyjádřit?

 Počítáme-li s divákem znalým libreta Flétny kouzedlné, může být název takto interpretován. Mně osobně nepřijde krkolomný, naopak – dobře se mi pamatuje a podle momentální nálady si mohu vybrat, jak bude znít. A taky se mi líbí pomyšlení na diváka, který se chce druhým pochlubit, jak je kulturní a že tedy jde do divadla, a ti druzí se ho zeptají: a na co že tedy jde?

Co za téma chcete ve Sládečkově textu zdůraznit?

 S tématy je to vždycky trochu ošemetné, proto bych chtěl v inscenaci zdůraznit především humor Sládečkova textu. Ani to však nebude jen tak, protože je čím dál těžší shodnout se s někým dalším na tom, že ta či ona věc je vlastně vtipná.

Je těžší inscenovat podobný a již starý útvar hudebního divadla než muzikál? V čem, proč?

 Podle mě je těžší inscenovat muzikál, proto děláme raději singšpíl. Staré útvary hudebního divadla mají tu výhodu, že už jen málokdo ví, jak by měly vypadat.

Pojednává se o historických událostech. Jak vaše inscenace pracuje s historií, půjde snad o nějakou kostýmní záležitost, historický muzikál?

 Jako kluk jsem měl v knihovně knížku s názvem Nic nalhaného, máloco pravda a celé dětství dumal nad tím, jak je to myšleno. V dospělosti člověk jako když najde, zvláště zabývá-li se zaprášenou, zapomenutou historií. Něco se nám sice podařilo v archívech dohledat, ale to by patrně neuspokojilo divákovu potřebu po vyklenutém oblouku divadelní postavy. Proto jsme byli nuceni některá bílá místa Schikanederova života citlivě dofabulovat.

Jak bude inscenace pro představu dlouhá? Co je v ní vaší režijní ambicí?

 Tentokrát si nekladu vyšší ambice, než zaujmout a pobavit diváka. A chtěl bych se vejít do devadesáti minut, ale asi se mi to nepovede.