V Městském divadle v Mostě jsme navzdory nepříznivé epidemické situaci zahájili zkoušení divadelní adaptace známého epistolárního románu Dobrý proti severáku. Milostný román v e-mailech se na jevištích obvykle hraje ve dvou hercích, v mosteckém nastudování se diváci mohou těšit na četnější obsazení. Hrají: Veronika Týcová, Karolína Herzinová, Markéta Hausnerová, Jan Beneš, Vít Herzina, Marcel Rošetzký a Petra Kasalová.
Sex jako životodárná, slunci podobná síla, která může očistit a ozdravit nejen mezilidské vztahy, ale také člověka k celému přírodnímu světu, k vesmíru. Tak na erotiku nahlížel britský spisovatel David Herbert Lawrence, který se ode dneška vrací na rozhlasové vlny v novém nastudování svého kanonického románu Milenec lady Chatterlyové. Román z dvacátých let, jehož vydávání bylo v autorově rodné Británii zakázáno až do šesesátých let. Takže si jej angličtí turisté přiváželi z výletů na kontinent tajně jako pikantní suvenýr, což možná ještě přiživovalo jeho „špatnou pověst“.
Milostný příběh mladé aristokratky Constance, která si místo urozeného (a želbohu invalidního) manžela zvolí „obyčejného hajného“, dnes už těžko vyvolá nějaký skandál. Stále nás však může oslovit, dojmout a rozjitřit – nejen mimořádnými literárními kvalitami, ale především silou vášně obou milenců i samotného autora. A právě tyto kvality se snaží vyzdvihnout i nová třináctidílná rozhlasová adaptace, kterou jsme v brněnském studiu natočili během loňského léta. Účinkují: Petra Bučková a Jiří Dvořák
V brněnském studiu Českého rozhlasu jsme navzdory probíhající rekonstrukci budovy stihli ještě před Vánoci nabrat materiál na rozhlasovou hru Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť. Napsal ji u nás nepříliš známý Jean-Luc Lagarce, který přitom bývá řazen mezi nejvýznamnější dramatiky konce dvacátého století. V rodné Francii patří k nejhranějším autorům vůbec. Jeho hry vynikají specifickou prací s jazykem, schopností vytvářet zvláštní druh reality, kolísající mezi každodenní realitou a realitou podivně snovou, nerespektující „klasický“ rozměr času. Za svého života byl znám především jako režisér, až nyní je stále více doceňována jeho dramatická tvorba (čítající 25 her). Podobně jako jeho současník, taktéž významný dramatik Bernard-Marie Koltés, zemřel předčasně na AIDS.
Hra Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť vznikla rok před autorovou smrtí, v roce 1994. Pojednává o archetypálním tématu návratu domů, návratu mladého muže po dlouhé době. Příběh mnohokrát zpracovaný v nejrůznějších variacích už od antiky. Tentokrát je soustředěn do jediného okamžiku, v němž se má ono mnohaleté čekání dovršit. A v tomto okamžiku zákonitě dochází k ostré konfrontaci nastalé situace a očekávání plynoucích z představ o návratu, které za ty roky už zcela udusily cokoli skutečného.
Příběh pěti žen v domě nad údolím, formálně oscilující mezi prózou, básní a dramatem. Neměnný řád, v němž už roky čekají na návrat syna a bratra. A dnes se vrátil. Přišel za soumraku. Hned ve dveřích se však zhroutil, aniž cokoli řekl. A tak znovu nezbývá, než čekat. A nikdo neví, jestli muž jen hluboce spí, nebo přišel domů zemřít.
Jedna z nejpřekládanějších českých knih posledních let – román Jana Němce o nejslavnějším českém fotografovi 20. století Františku Drtikolovi. Do rozhlasové podoby jsme Dějiny světla natočili v brněnském studiu v roce 2016. Nyní ji reprízuje stanice Českého rozhlasu Vltava a k poslechu bude i on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Rozsáhlá románová freska, za kterou její autor získal Cenu Evropské unie za literaturu, vypráví v netypické du-formě Drtikolův život především jako příběh světla. Toho vnějšího, s nímž Drtikol pracoval jako fotograf, ale i toho vnitřního, ke kterému se obrátil v druhé polovině života. Čte: Michal Bumbálek
Americký spisovatel Frederick Busch je u nás stejně neznámý jako byl v Americe 19. století Herman Melville. Přitom i mezi Buschovy spisovatelské kvality patří bezesporu silný námět, básnivý jazyk i při líčení naturalistických scén, sugestivní symbolismus a humanismus bez iluzí o lidech. Vydal přes dvacet knih beletrie, za své romány získal řadu významných literárních cen. Nejčtenější a nejpřekládanější je právě Noční inspektor, v němž autor vypráví příběh znetvořeného veterána války Severu proti Jihu, který místo zabíjení chce pro změnu zachraňovat – hlavně děti v pedofilních nevěstincích. A jeho spolubojovníky v tomto příběhu lásky a zrady jsou tmavá prostitutka a spisovatel Herman Melville, jenž se chystá harpunovat mnohem nebezpečnější zvíře nežli pověstnou Bílou velrybu. A to vše v nejtemnějších kulisách zapadlých čtvrtí New Yorku. Čte: Martin Siničák
