V brněnském studiu Českého rozhlasu jsme navzdory probíhající rekonstrukci budovy stihli ještě před Vánoci nabrat materiál na rozhlasovou hru Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť. Napsal ji u nás nepříliš známý Jean-Luc Lagarce, který přitom bývá řazen mezi nejvýznamnější dramatiky konce dvacátého století. V rodné Francii patří k nejhranějším autorům vůbec. Jeho hry vynikají specifickou prací s jazykem, schopností vytvářet zvláštní druh reality, kolísající mezi každodenní realitou a realitou podivně snovou, nerespektující „klasický“ rozměr času. Za svého života byl znám především jako režisér, až nyní je stále více doceňována jeho dramatická tvorba (čítající 25 her). Podobně jako jeho současník, taktéž významný dramatik Bernard-Marie Koltés, zemřel předčasně na AIDS.
Hra Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť vznikla rok před autorovou smrtí, v roce 1994. Pojednává o archetypálním tématu návratu domů, návratu mladého muže po dlouhé době. Příběh mnohokrát zpracovaný v nejrůznějších variacích už od antiky. Tentokrát je soustředěn do jediného okamžiku, v němž se má ono mnohaleté čekání dovršit. A v tomto okamžiku zákonitě dochází k ostré konfrontaci nastalé situace a očekávání plynoucích z představ o návratu, které za ty roky už zcela udusily cokoli skutečného.
Příběh pěti žen v domě nad údolím, formálně oscilující mezi prózou, básní a dramatem. Neměnný řád, v němž už roky čekají na návrat syna a bratra. A dnes se vrátil. Přišel za soumraku. Hned ve dveřích se však zhroutil, aniž cokoli řekl. A tak znovu nezbývá, než čekat. A nikdo neví, jestli muž jen hluboce spí, nebo přišel domů zemřít.
Žádné komentáře:
Okomentovat