MEDVĚDÍ TANEC

V těchto dnech v brněnských studiích doděláváme desetidílnou četbu na pokračování z knihy Ireny Douskové Medvědí tanec. Tato próza nepatří do (známější) autobiografické linie autorčiny tvorby jako kupříkladu tituly Goldstein píše dceři, Hrdý Budžes nebo Oněgin byl Rusák. Autorka tentokrát píše o posledních dnech nemocného spisovatele Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom příběhem o Haškovi, ale je též bohatě strukturovaným portrétem doby (píše se rok 1922). Douskovou v této próze zajímá především existenciální situace vyhasínání sil někoho, kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát. A to je skvělá příležitost pro hereckou interpretaci. Čte: Igor Bareš.

„Co vlastně jste? Malý hodný český člověk? Humanista v kapesním vydání? Soucitný a chápavý... Chápete mě, ale chápete i je... Každý má tak trochu pravdu, ne? Je těžké se v tom vyznat. Ale musíme se snažit, že...?“